Letní speciál č.4 Třeboň

Voňavá vzpomínka na místo, kam se ráda vracím, kde se čas zpomalí a nebe se zrcadlí ve vodě.
Vítejte v Třeboni, krajině dvojího nebe.

Někdo nedá dopustit na moře, já miluji rybníky, už od malička. Jejich jasně stanovené hranice, žádné neznámo a děsivé hloubky, jen šumění stromů na hrázi, třpytící se hladina vody a vyskakující rybky. Tam se mi dostavuje skutečný klid na duši.
Míst, která bych Vám ráda doporučila je celá řada. Přímo v Třeboni je to naučná stezka kolem rybníka Svět, nebo procházka podél Zlaté Stoky až k zaniklému “prokletému” rybníku Hrádeček. V okruhu pár km je to stezka Červené blato, Veselské pískovny, hráz největšího českého rybníka Rožmberka nebo kouzelná Nadějská rybniční soustava s rybníky jako je Víra, Láska, Naděje a další.

Třeboň ale není jen o procházkách a rybnících. Je to lázeňské město klidu a odpočinku.
Když vstoupím do voňavého prostoru lazebny, nechávám za sebou svět i čas. Voda je teplá, bylinky voní a vše se náhle ztiší. Koupel v meduňce, rašelinový zábal, masáž, která odnáší napětí… Tělo si oddychne a duše jakbysmet. Třeboň léčí beze slov. Vůní, teplem, tichem. Každý kout tu vybízí k tomu zpomalit. Sednout si na lavičku na hrázi rybníka, vnímat vůni stromů, poslouchat zpěv ptáků a cítit, že je v pořádku nic nedělat a jen tak být.

Tohle místo letního speciálu voní meduňkou, stejně jako koupel v lazebně v Bílém jednorožci, kde jsem se v roce 2017 do meduňky zamilovala a byla to láska na první zavonění.

Ke čtení doporučuji historický román o Jakubu Krčínovi z Jelčan, Tvůrce českých moří, od Jiřího Dobrylovského. V knize stárnoucí rybníkář vzpomíná a rekapituluje svůj život a s ním i všechny úspěchy i nezdary. A dejte si k tomu místní pivo Regent, nejlepší je polotmavý Petr Vok.

Třeboň je město, které člověka znovu spojí se sebou samým. Kde odpočinek není luxus, ale přirozená součást dne.